Zakladatelem terapeutického přístupu je Carl R. Rogers, který v roce 1959 publikoval svoji teorii osobnost, psychoterapie a interpersonálních vztahů. Výchozí myšlenkou je předpoklad, že každému člověku je vrozená tzv. aktualizační tendence, tj. tendence k neustálému rozvoji pozitivním směrem. Rogerovský přístup je řazený do skupiny humanistické nedirektivní psychoterapie.

Léčebné postupy, které využívají výtvarný projev jako hlavní prostředek poznání a ovlivnění lidské psychiky a mezilidských vztahů. Jsou zacíleny na léčebné, kognitivní, motivační a emocionální aspekty: sebevyjádření, sebepoznávání, aktivizace, osobnostní růst, podpora vývoje, změna stereotypů, zmírnění úzkosti, náhled, odhalení nevědomého materiálu, zpracování konfliktů, podpora a rozvoj tvořivosti v rámci harmonizace osobnosti, adaptivnější zacházení s emocemi a kultivace obranných mechanismů.

Relaxační techniky jsou účinné metody, které podporují fyzickou a duševní harmonii. Pomáhají nám při zvládání složitých životních situací, při odstraňování únavy, fyzického napětí, nervozity, stresu, při léčbě nespavosti, chronických bolestí, u psychosomatických onemocnění.... Čím jsme klidnější, tím více jsme sami sebou. Snadněji a lépe se rozhodujeme a jednáme.

...přípravuje se